Příčiny bolesti hlavy z pohledu psychosomatiky | 24 února 2022

Nesprávná technika dýchání, emoční nedostatky či vystavování se modrému světlu. To vše může stát za bolestí hlavy, kterou možná trpíte také. Jaké jsou její další možné příčiny, jak bolesti hlavy předejít a kdy je nutné navštívit neurologickou ambulanci?

Bolest hlavy je z psychosomatického hlediska většinou psychogenní. Spouštěčem je dlouhodobě působící stres, vnitřní nebo vztahový konflikt, frustrace či psychotrauma. Stresový faktor může mít vnější charakter, vyplývající z nevhodných fyzikálních podmínek pro naše tělo jako je například nadměrný hluk, práce v místnosti bez přirozeného osvětlení, omezený životní prostor pro práci, nedostatek pohybu, klimatizace či elektromagnetické záření, kam patří také elektrosmog z počítačové techniky, neonové osvětlení a podobně.

Mělké dýchání

Jednou z hlavních příčin bolestí hlavy je nedostatek kyslíku, což nemusí být způsobeno pouze prostorem, který nelze přirozeně větrat. Migréna může mít jak somatický, tak psychologický význam. Pokud je vaše práce monotónní, statická, převážně sedavá, nebo naopak to může být příliš výkonová práce, může dojít somaticky k neokysličení mozku hlavně z důvodu mělkého dýchání.

Pokud se méně pohybujeme a přitom se zaměřujeme na výkon, ačkoliv si to nemusíme uvědomovat, pracujeme obvykle rychle nebo velmi soustředěně. Naše tělo se tak dostává do vyššího tlaku a obvykle zadržujeme dech v nádechu nebo je nádech velmi mělký a rychlý. Tím dochází k nedostatečnému okysličení krve a tkání.

Pohyb neboli změna uvádí zároveň do pohybu i naše myšlenky a emoce. Také všechny tekutiny v těle. Pohyb nám pomáhá hlouběji dýchat, příznivě působí kromě dýchací soustavy také na kardiovaskulární systém a rovněž podporuje trávení. Prostřednictvím pohybu se vyplavují z těla toxiny, tělo se okysličí.

Nepravidelné dýchání je jednou z psychogenních příčin bolesti hlavy, ale má za následek i jiná onemocnění, která úzce souvisí s nedostatečným okysličením těla. Z fyziologického hlediska při rychlém a krátkém nádechu tak dochází k nedostatečnému okysličení mozku. To může být příčinou toho, že se vám zatočí hlava, udělá se vám nevolno nebo můžete pociťovat v hlavě tlak, který může později přerůst do bolesti.

Při zadrženém a mělkém dýchání nevydechnete pořádně. Hromadí se tak kysličník uhličitý v krvi, ale dochází i k překyselení organismu.

Výdech je důležitý i z psychologického hlediska. Má uvolňující a relaxační účinek na mysl a na Centrální nervový systém. Výdechem se aktivuje parasympatikus a vyplavují se do těla hormony jako je noradrenalin či serotonin. Při nádechu se zase aktivuje sympatikus a akční hormony, adrenalin či dopamin. Pravidelné dýchání zajišťuje správnou látkovou výměnu a udržuje homeostázu v těle.

V případě prožívaného konfliktu, šoku či frustrace se vyplavují do těla stresové hormony jako je kortizol. Ten nepříznivě ovlivňuje nervovou soustavu a také orgány těla, svalstvo, šlachový systém a kostní tkáně. Výdech podporuje okysličení krve a uvolňuje svaly, šlachy a také kostní tkáň. Uvolňuje i unavené oči, které mohou být zatíženy soustředěnou prací na PC.

Pozor na modré světlo

Oči jsou smyslový orgán, kterým vnímáme a absorbujeme velké množství informací. Takzvané modré světlo vyzařující z počítače jim může škodit. Dovolte si je proto občas povolit a zavřít.

Výdech uvolňuje také napjaté svalstvo páteře. Při bolestech hlavy bývá klíčová krční páteř. Při vyšším tlaku na výkon se celá její oblast dostává do většího napětí, svaly se začnou stahovat. Krk držíme v nepřirozené poloze, a to často po delší dobu. Místem zvýšeného přetížení se pak stává oblast mezi záhlavím a horní částí krční páteře, kde může docházet k útlaku na arterie se všemi následky.

Pro správnou funkci mozku je z fyziologického hlediska důležité kromě pravidelného a pomalého dýchání vnímat všechny fyziologické a psychické potřeby. Důležitá je pravidelná strava a dostatečný přísun vody a tekutin. Samozřejmostí je také dostatek spánku.

Křivda či perfekcionismus

Nepravidelné dýchání a s ním spojená bolest hlavy má kromě fyziologických příčin také psychologický význam. Ten souvisí s blokováním emocí a přežívání. Prožívání můžeme blokovat z důvodu působení stresových situací, traumatizujících zážitků či naučených psychických obranných mechanismů.

Blokované emoce také úzce souvisí se zadržováním dechu v nádechu, dýchání se tak stává z fyziologického hlediska blokovaným. Dochází k nedostatečnému přísunu kyslíku do oběhového systému, může dojít i ke ztížení trávení. Trávení a pravidelné dýchání psychosomaticky spolu úzce souvisí, v žaludku se tráví kromě potravy také naše myšlenky a emoce. V hladkém svalstvu žaludku se nachází druhý nervový vegetativní systém. Z psychologického hlediska tak lze říci, že psychicky můžeme emoce blokovat přílišným přemýšlením, nadměrnou snaživostí, cílevědomostí, prožíváním strachu, úzkosti či obavami.

Osobnostní vlastnosti jako je například perfekcionismus, touha po pochvale či ocenění, nízká sebehodnota, to vše může vést k aktivitě zaměřené na výkon. Nedostatek a deficit psychické potřeby si potřebujeme takzvaně vykompenzovat a při kompenzaci, což je naučený psychický obranný mechanismus, přestáváme obvykle pravidelně dýchat.

Bolest hlavy z psychosomatického hlediska také souvisí s vnitřními nebo se vztahovými konflikty. Vnitřní konflikt se projevuje například tím, že neumíte přijmout skutečnost nebo situaci, ve které jste se ocitli. Například se pohádáte s manželem, který vás neprávem z něčeho obviní a nemáte prostor se obhájit, protože vás neposlouchá. Cítíte se ukřivdění. Může Vás rozbolet hlava, protože neumíte přijmout negativní myšlenky, případně emoci pocitu křivdy, neschopnost vyjádřit se. Vaše dýchání se stává nepravidelným.

V práci vám dají například vyřešit úkol, který si myslíte, že by měl řešit někdo jiný a vy se cítíte zatížení, případně i využití. Tehdy vás může rozbolet hlava, neboť se hůře ztotožňujete se skutečností, kterou musíte splnit. Uvědomujete si přitom, že to není fér. Dostáváte se do frustrace a opět přestáváte pravidelně dýchat. Proces dýchání nemůže podpořit zpracování vašich emocí, trávicí soustava je neumí takzvaně „strávit“.

Podobně se to může dít i chcete-li splnit úkol perfektně. Chcete být oceněni. Zapomenete na své dýchání, na pitný režim, neuvědomíte si, že sedíte u počítače několik hodin. Z reálných psychosomatických příčin vás pak může rozbolet hlava.

Doporučením, jak se vyhnout bolestem hlavy, je dodržovat přiměřené množství a přiměřené tempo při práci. Vědomě a pravidelně dýchat a uvědomit si dýchání i během práce.

Zařaďte si do pracovního procesu oddechové přestávky. Ideálním příkladem je pohyb, abyste se mohli na chvíli projít a přijít na jiné myšlenky. Vnímejte své fyziologické potřeby. Nemůžete zůstat žízniví a ani hladoví. Nadechněte se několikrát při otevřeném okně. Pusťte svůj pohled takzvaně do dálky, aby si odpočinuli vaše oči. Dovolte si zavřít oči na pár minut a opřete se o židli celou svojí váhou.

Denní snění, kdy se zahledíme do dálky a nepřemýšlíme přitom aktivně, je dobrý způsob psychohygieny. Mysl tak může svobodně odpočívat, zpomalit. Všímejte si svých ambicí, cílů a motivů. Uvědomte si důvod vašich ambicí a jakou váhu v nich hraje vaše ego. Všímejte si svého těla, jestli vám neříká stop! To se může projevit hlavně fyzicky, prvními signály může být mírný pocit tlaku na spáncích, bolest nebo štípání očí a podobně. Při přetrvávajících a opakujících se bolestech, je třeba navštívit neurologa.

Tento odborný blog napsala PhDr. Denisa Maderová

Psychologické a terapeutické centrum Sunrise, centrum psychosomatiky a celostní medicíny

PhDr. Denisa Maderová

Klinická psycholožka a psychoterapeutka (psychoterapie zaměřená na tělo – Biodynamická terapeutická škola). V praxi se věnuje diagnostice a terapii psychosomatických onemocnění, onemocněním způsobeným stresem a psychickou traumatizací v raném dětství. Vede kurzy a zážitkové skupiny zaměřené na terapii raných psychotraumatických zranění a osobnostní růst, skupiny kreativního pohybu a tance, uvolňujících cvičení a terapeutických masáží, které podporují sebevyjádření, spontánnost a vnitřní sílu. Ve svém přístupu vnímá člověka jako celek jeho těla a duše. Vychází z principů a terapeutických postů podle biodynamické psychologie a psychoterapie zaměřené na tělo. Studuje a zajímá se o tradiční čínskou medicínu, proto tak jako v diagnostice, i v terapii považuje za důležité propojovat západní medicínu s celostní medicínou.